Trojkombinační léčba pro pacienty, kteří nebyli dříve léčeni
Jaké jsou moderní možnosti léčby virové hepatitidy? O tom jsme si povídali s prof. MUDr. Petrem Husou, CSc.
Žloutenka typu C je chronické virové onemocnění jater, jež postihuje asi 1 až 2 % dospělých. U dětí a adolescentů je naštěstí tato choroba méně častá, v případě výskytu ale znamená velký zdravotní problém.
Většina dětí se žloutenkou typu C nakazí při narození. Jedná se o tzv. vertikální přenos infekce z matky na potomka. Má-li totiž žena hepatitidu C, její dítě má riziko zhruba 1 ku 20, že se při narození nakazí. Naneštěstí není možné toto nebezpečí snížit ani například císařským řezem. Oproti tomu adolescenti mohou „céčko“ získat cestami typickými pro dospělé:
U dětí starších dvou let jsou možnosti odhalení žloutenky typu C totožné s těmi u dospělých. Zkoumají se tzv. protilátky proti hepatitidě C – jedná se o proteiny tvořené lidským organismem, které jsou určeny k boji proti virům či bakteriím. Přítomnost protilátek tak může být v případě setkání se s infekcí anebo po očkování, které ovšem u „céčka“ není k dispozici. Následně se pak potvrzuje přítomnost viru v organismu vyhledáním virových částic.
U dětí narozených infikovaným matkám je toto odhalování poněkud obtížnější. Protilátky matky totiž mohou prostoupit placentou do oběhu potomka a ten pak může mít pozitivní testy, přestože není žloutenkou typu C nakažen. Tyto protilátky mohou v oběhu vydržet až 18 měsíců. Vyšetření na ně je proto možné udělat až po 18. měsíci života dítěte. Pokud se rodina nákazy velmi obává, je možné provést test na přítomnost virových částic v krvi dítěte, ale i to se doporučuje až po třech měsících života, neboť dříve mohou být výsledky opět dočasně falešně pozitivní.
Na tom, jak si dětské tělo s infekcí poradí, závisí to, jak byl jedinec nakažen. Při vertikálním přenosu dojde až u 40 % dětí k odstranění viru z těla bez zásahu okolí (tzv. spontánní očištění organismu), a to do věku dvou let. Jsou dokonce případy, kdy se malý pacient bez léčby zbavil infekce až v 7 letech. To je odlišné od dospělých, kteří mohou toto spontánní vymizení mít také, ale pouze v prvních šesti měsících od nákazy. Pokud se dítě žloutenky typu C do svých dvou let nezbaví, je považováno za chronicky nakažené.
U adolescentů je nákaza i její průběh stejný jako u dospělých. Až u 80 % z nich se rozvine chronická hepatitida typu C a mnoho z nich dospěje k chronickému jaternímu onemocnění s cirhózou již ve věku 20 až 30 let.
Možnosti řešení jsou v tomto případě pro všechny stejné. Pegylovaný interferon s ribavirinem jsou terapií jak pro dospělé, tak pro děti. Tato léčba ale není doporučována u jedinců mladších tří let. Jedna z výhod dětí je, že léčení obecně snášejí lépe, bez zásadní změny kvality života a vedlejších účinků.
Jak je patrné, dítě přece jen není malý dospělý a žloutenka typu C u něj probíhá trochu odlišně. Můžeme tedy jen doufat, že takto nemocných dětí bude jen ubývat a nebudou se muset s touto infekcí prát již od narození.
(boba)
Zdroj: www.liverfoundation.org
Hledáte pomoc? Vyhledejte si na mapce nejbližší centrum léčby hepatitidy C.