Trojkombinační léčba pro pacienty, kteří nebyli dříve léčeni
Jaké jsou moderní možnosti léčby virové hepatitidy? O tom jsme si povídali s prof. MUDr. Petrem Husou, CSc.
Krevní transfuze v mnoha případech zachraňuje lidské životy. Zároveň se ale nabízí otázka bezpečnosti a ochrany zdraví příjemce cizí krve. Tato tekutina totiž může být nositelem nejen kyslíku a mnoha dalších látek nezbytných pro chod organismu, ale také přenašečem různých chorob. Třeba některého typu žloutenky.
Krevní transfuze v mnoha případech zachraňuje lidské životy. Zároveň se ale nabízí otázka bezpečnosti a ochrany zdraví příjemce cizí krve. Tato tekutina totiž může být nositelem nejen kyslíku a mnoha dalších látek nezbytných pro chod organismu, ale také přenašečem různých chorob. Třeba některého typu žloutenky.
Onemocnění žloutenkou po užití krevní transfuze může vzniknout v důsledku virové hepatitidy, tedy jednoduše řečeno zánětu jater vyvolaného infekcí. Nebezpečnou variantu pak představuje možnost přechodu virové hepatitidy do chronického stadia, kdy průběh nemoci může být dlouhou dobu zcela bez příznaků. Postupem času ale může dospět k závažné cirhóze jater.
V souvislosti s problematikou přenosu virů žloutenky zaznamenali američtí lékaři v uplynulých letech výrazný pokrok. V šedesátých letech minulého století onemocněl žloutenkou každý třetí pacient, který dostal krevní transfuzi. V současnosti, díky moderním diagnostickým a vyšetřovacím metodám a následnému lepšímu porozumění vzniku a rozvoji dané nemoci, je toto riziko již minimalizováno na zanedbatelnou míru. U hepatitidy typu B se tak nyní v USA udává jeden nemocný na 63 000 pacientů a typu C je to jeden pacient na 125 000 pacientů z těch, kdo potřebovali krevní transfuzi.
Faktorů umožňujících tento výrazný posun ke snížení výskytu žloutenky u všech nemocných, kterým je podána krevní transfuze, existuje více. Jedná se ale především o dva důležité prvky:
K dispozici je sada testů identifikujících v krvi nakažených dárců bílkovinnou molekulu typickou pro virus hepatitidy B, takzvaný specifický povrchový antigen. Dále je možno identifikovat protilátky proti viru hepatitidy C, které organismus sám vyrobí a následně krví přesouvá do požadovaných lokalit. Kromě těchto příkladů existují i další užívané bílkovinné řetězce, které určí (nebo vyloučí) s vysokou přesností danou infekci.
Riziko žloutenky při manipulaci s krví sice stále zůstává potenciálním nebezpečím pro zdraví, současnými možnostmi vyšetřovacích metod se ale daří toto riziko minimalizovat. Tím se zároveň rozšiřují možnosti bezpečného užití krevních transfuzí a následné lékařské intervence u závažných stavů, kdy jsou krevní náhrady nezastupitelným lékem pro záchranu lidského života.
(ajo)
Zdroje: Journal of Gastroenterology & Hepatology.
Hledáte pomoc? Vyhledejte si na mapce nejbližší centrum léčby hepatitidy C.