Vyšetření krve

Diagnózu hepatitidy C stanoví výsledky krevních testů. Testy určují přítomnost protilátek nebo samotného viru. 

Jaterní testy

Na poruchu funkce jater mnohdy upozorní rutinně provedené vyšetření krve. To obvykle odhalí zvýšení hladin jaterních enzymů. Enzymy jsou látky zapojené do chemických reakcí v organismu. Vyskytují se ve všech buňkách. Některé z nich jsou však téměř specifické pouze pro buňky jaterní. Ve všech zdravých játrech probíhá obměna buněk. Staré zanikají, nové vznikají. Přitom dochází k uvolňování enzymů do krve. Každý člověk proto má i za normálních okolností v krvi nízkou hladinu jaterních enzymů. Při poškození jater dochází k masivnímu vyplavení enzymů a zvýšení jejich hladin v krvi.

Základním enzymem budícím podezření na zánět jater je alaninaminotransferáza (ALT). Další enzymy specifické pro játra jsou aspartátaminotransferáza (AST), ta se však ve větší míře vyskytuje i v srdci, kosterních svalech, ledvinách, slinivce břišní nebo červených krvinkách. Na poruchu tvorby a odtoku žluči v játrech může upozornit zvýšená hladina gama-glutamyltransferázy (GMT) a alkalické fosfatázy (ALP). Se stavem jater bezprostředně souvisí i hladiny bilirubinu, albuminu a cholesterolu. Zvýšené hodnoty jaterních testů však ještě nejsou stoprocentní známkou hepatitidy C. Vyžadují další pátrání po příčině.

Stanovení protilátek

Ke stanovení koncentrace protilátek v organismu se využívá tzv. test ELISA (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay – enzymová imunoanalýza). Jde o nejdůležitější test při stanovení diagnózy hepatitidy typu C. I přes svou vysokou přesnost však nejsou testy ELISA zcela neomylné. V malém množství případů nemusí ozřejmit infekci virem hepatitidy typu C. Jejich největší nevýhodou je fakt, že jejich prostřednictvím nelze zjistit přítomnost viru v prvních 2 až 3 týdnech od vystavení nákaze. V tomto období se ještě nestihnou protilátky vytvořit, a testy jsou proto ještě negativní.

V některých případech mohou dát naopak „falešně pozitivní“ výsledek. Takový test vychází pozitivní, i když protilátky nejsou ve skutečnosti v těle přítomny. Falešně pozitivní výsledky mají několik příčin:

• V organismu jsou přítomny protilátky, i když se již tělo viru hepatitidy C zbavilo samovolně.
• Protilátky zůstávají v krvi i po vyléčení infekce.
• Malé děti mohou získat protilátky přes placentu z organismu matky (tyto protilátky zmizí během několika měsíců po narození, a proto se testování na přítomnost HCV provádí až v jednom roce věku).

Přítomnost viru

Existují testy, které zjišťují samotný virus hepatitidy C v krvi a játrech. Používají se k potvrzení přítomnosti viru v krvi i k přesnějšímu určení počtu virů přítomných v organismu (viremie). Testy využívají principu tzv. polymerázové řetězové reakce (PCR – polymerase chain reaction).

Testy krevní srážlivosti (koagulace)

O funkcích jater vypovídají i vlastnosti krve. Přítomnost koagulačních faktorů ověřují testy srážlivosti.

Další vyšetření

Vyšetření může lékař doplnit některými zobrazovacími metodami. Obvykle se provádí ultrazvuknebo počítačová tomografie (CT) jater.

Existenci a rozsah poškození jater lze spolehlivě odhalit jedině pomocí jaterní biopsie. Je to druh vyšetření, při kterém lékař pomocí tenké jehly odebere malý kousek jater k mikroskopickému vyšetření (histologickému rozboru). To pak informuje o tom, zda v játrech probíhá zánět, jestli došlo k fibróze nebo zda je již přítomna cirhóza. Biopsie umožňuje objektivně posoudit stav poškození jater a při případném opakování v budoucnosti dovolí posoudit změny vyvolané postupem onemocnění nebo jeho léčbou.