Viry, vetřelci nesoucí nemoc

Rotaviry, viry žloutenky B a C, HIV či chřipky. Virus se často skloňuje ve všech pádech, nejvíce v době, kdy vědci objeví nějakou novou očkovací látku.

Rotaviry, viry žloutenky B a C, HIV či chřipky. Virus se často skloňuje ve všech pádech, nejvíce v době, kdy vědci objeví nějakou novou očkovací látku. Co to ale vlastně je? Zjednodušeně jde jen o genetickou informaci obalenou jakousi "skořápkou". Toť vše. Sám se virus nedokáže ani množit, k tomu potřebuje nějakou buňku.

Takové malé "nic"

Viry jsou všude kolem nás. Těm, které způsobují onemocnění, se říká patogenní. Mohou napadat rostliny, živočichy i jednotlivé bakterie. U člověka se mohou uchytit na sliznicích, pak způsobují třeba rýmu či chřipku. Viry se ale mohou dostat i do krevního oběhu, čímž se roznesou po celém těle. Pak napadají buňky různých orgánů a tam se množí. Aktivuje se imunitní systém a proti virové infekci bojuje. Stavu, kdy virus pronikne do krevného oběhu a je jím roznášen, se říká virémie.

Kdo jsi?

Nejčastěji se zjišťují tito původci virových onemocnění:

• Herpes simplex (původce oparu rtu a genitálního oparu),
• RSV (respirační syncytiální virus – původce zánětů průdušek a plic u malých dětí),
• Epstein-Barrové virus,
• cytomegalovirus,
• rotavirus,
• virus hepatitidy,
• Influenza virus (chřipka),
• virus HIV.

Pátrání je různé

Metod na detekci virů je několik:

• Protilátkový test – hledají se specifické protilátky proti virům, které vyrábí náš imunitní systém. Odebírá se vzorek krve. Podle hladiny protilátek se dá usuzovat, zda se člověk nakazil v nedávné době, či v minulosti.
• Test na virové antigeny – tyto antigeny se objevují na povrchu buněk, jež jsou určitým typem viru napadeny. Zjišťují se ze vzorku postižené tkáně. Speciálně označené protilátky se navážou na svoje virové protějšky a celý komplex se pak zviditelní např. pod speciálním světlem (komplexy pak fosforeskují).
• Virové kultury – malý vzorek tkáně či tělesné tekutiny se umístí do nádobky s buněčnou kulturou, kde se případně může virus množit. Pokud se tak stane, způsobuje na buňkách změny, které jsou patrné pod mikroskopem. Nevýhoda této metody je v její délce, výsledky mohou být až za několik týdnů.
• Detekce virové DNA či RNA – ze vzorku tkáně, krve či specifické tělní tekutiny (např. z mozkomíšního moku) se určuje přímo genetická informace. Tento test určuje přesně původce viru.

Nutná je trpělivost

Viry jsou zákeřné, někdy může trvat několik týdnů, než jsou laboratorní metody schopny je zachytit. Jindy zase vycházejí falešné výsledky, takže je nutno metodu změnit a test opakovat. Vždy je ale důležité, aby ruku v ruce šly laboratorní metody a klinický obraz pacienta.

(vav)

Zdroje:
www.rightdiagnosis.com
www.webmd.com
virology-online.com

Čtěte také

Žloutenka typu E: jednodušší je vždy prevence než léčba

Žloutenka typu C: potýkají se s ní lidé na celém světě

Máte žloutenku typu C? Jste pacient jako každý jiný

Neléčená žloutenka může skončit rakovinou

Virová hepatitida v číslech

Čtyři potraviny, které pomůžou zvládnout deprese