Když za žloutenku může vlastní tělo

Už od malička děti slýchají, že pokud si budou mýt ruce, nedostanou žloutenku. Věc však zdaleka není tak jednoduchá.

Už od malička děti slýchají, že pokud si budou mýt ruce, nedostanou žloutenku. Věc však zdaleka není tak jednoduchá. Někdy se může stát, že na jaterní buňky začne útočit imunitní systém vlastního těla – výsledkem je pak vznik hepatitidy, ne však neopatrností či vinou postiženého. 

Zdivočelé imunitní buňky

Mýdlo a voda jsou osvědčeným preventivním prostředkem proti nejčastější formě žloutenky, kterou vyvolávají viry. U jiných typů je jedinou nadějí včasné očkování. Existují však i chronické formy zánětu jater, které mají na svědomí imunitní buňky a jejichž příčina není známa. Co se tedy o tomto problému vlastně ví?

• Imunitní poškození jater je obvykle kódováno geneticky.
• Spouštěcím faktorem jsou vlivy zevního prostředí (viry a chemikálie).
• Může se vyskytnout u kohokoli a v jakémkoli věku.
• Ženy bývají postiženy výrazně častěji než muži.
• Známky a příznaky poškození jater mohou začínat pozvolna a nenápadně, ale i náhle.
• K nejčastějším ukazatelům patří únava, nevýkonnost, bolesti kloubů, nechuť k jídlu či absence menstruace.

Pátrání začíná odběrem krve

Odlišit správně typ žloutenky, se kterým má lékař co do činění, je důležitým úkolem. Podle příčiny onemocnění se totiž nastaví léčba, která je v tomto případě zaměřena hlavně na potlačení funkce imunitního systému, nikoliv na odstranění viru z těla. Pokud má pacient žloutenku, u které má lékař podezření na proces spojený s nadměrnou funkcí imunity, je prvním krokem odběr krve. Ve vzorku žilní krve odebrané z paže se měří množství specifických protilátek, které imunitní základ onemocnění spolehlivě potvrdí či vyvrátí.

Není žloutenka jako žloutenka

Postup a závažnost autoimunitní hepatitidy jsou těžko předvídatelné. Může jít o akutní nebo chronický typ. Mnoho pacientů nemá žádné příznaky nebo je má velice slabé. Na jejich onemocnění se přijde třeba náhodou při běžné preventivní prohlídce na základě abnormálních výsledků jaterních testů. Léčba pak spočívá v následujících doporučeních:

• Je zavedena volná šetřicí dieta.
• Musí se omezit fyzická námaha.
• Podávají se kortikosteroidy (léky na snížení funkce imunity) podle stupně závažnosti onemocnění.

Neklesejte na mysli

Tato léčba obvykle vede k ústupu příznaků a ke zlepšení kvality života. Onemocnění tohoto typu však často vyžaduje doživotní terapii, která většinou probíhá ambulantně. Hospitalizace je nutná jen výjimečně u velmi aktivních forem zánětu jater.

(hkh)

Zdroj:
www.labtestsonline.cz
Lékařské listy 47/2001 Autoimunitní hepatitida

Čtěte také

Hepatitida C: nebojte se o ní mluvit!

Při chorobách jater může nastat portální hypertenze. Co to znamená?

Chraňte se při první pomoci nejen před virovou hepatitidou

Onemocnění jater u dětí aneb Signály pro vnímavé rodiče

Fulminantní hepatitida aneb Boj o vteřiny!

Ostropestřec: naděje pro nemocné s HIV a chronickou žloutenkou