Jak se léčí virová hepatitida C
Léčba "céčka" spočívá v zamezení dalšímu poškozování jaterních buněk a urychlení obnovy jater.
Léčba "céčka" spočívá v zamezení dalšímu poškozování jaterních buněk a urychlení obnovy jater. Jejím cílem je odstranit virus z těla a dosáhnout dlouhodobého vymizení projevů nemoci. I v případě, kdy se nedaří virus zcela zahubit, může léčba zpomalit postup hepatitidy a zmírnit poškození jater.
Ne každý pacient s hepatitidou C je automaticky léčen. Před zahájením léčby je třeba pečlivě zvážit rizika a výhody. Protivirová léčba je agresivní a má množství nežádoucích účinků. Její rizika musí být vždy vyvážena prospěchem.
Komu je léčba žloutenky typu C určena?
Pro výběr pacientů k jednotlivým typům léčby existuje několik doporučených postupů.
Léčeni jsou zpravidla pacienti, u kterých:
- byl virus hepatitidy typu C zjištěn vyšetřením PCR,
- mají trvale (déle než 6 měsíců) zvýšené hodnoty ALT – nejméně 1,5krát,
- krevní vyšetření (počet krevních destiček, bílých krvinek, množství hemoglobinu, bilirubinu a albuminu, protrombinový čas) odpovídá stanoveným hodnotám,
- jaterní biopsie potvrdila známky fibrózy, zánětu a zániku jaterních buněk,
- nebyla zjištěna známka komplikací cirhózy (varixy v jícnu, voda v břiše, poškození mozku),
- nejsou přítomny známky deprese nebo psychózy (léčba by mohla tyto stavy nebezpečně zhoršit).
U koho není léčba zahájena?
Léčba by neměla být zahájena u lidí, kteří:
- nadále pijí velké množství alkoholu – alkohol zvyšuje množství virů v organismu a omezuje účinnost léčby,
- aktivně užívají nitrožilní drogy – podmínkou léčby je zbavení se závislosti na ilegální droze, tzn. buď úplná abstinence, nebo zařazení v některém ze substitučních programů,
- trpí nebo v minulosti trpěli silnými depresemi – přípravky používané k léčbě mohou jejich stav významně zhoršit,
- mají rozvinutou cirhózu s komplikacemi – léčba v tomto případě již bohužel není přínosem.
Další faktory rozhodující o léčbě
Rozhodnutí o zahájení léčby předchází posouzení řady okolností. Složitá a nákladná léčba s množstvím nežádoucích účinků není vhodná pro každého. V úvahu přichází vedle již uvedených kritérií několik dalších faktorů:
- věk a celková kondice,
- doba trvání infekce „céčkem“,
- riziko rozvoje cirhózy,
- pravděpodobnost úspěchu terapie,
- přidružené nemoci,
- profesionální i životní plány nemocného.
Jak léčba probíhá?
Cílem léčby je zbavit organismus přítomnosti viru. Standardně se užívá kombinace interferonu a ribavirinu. Oba léky mohou mít řadu nežádoucích účinků. Účinky léčby mohou doplňovat podpůrné rostlinné a vitaminové prostředky.
Pacienti s akutní i chronickou hepatitidou C jsou trvale sledováni na speciálních pracovištích zabývajících se jaterními nemocemi, v hepatologických poradnách. Protivirovou léčbu předepisuje a řídí specialista.
Standardní léčba dnes obvykle znamená podkožní injekce jednou týdně doplněné o denní užívání tablet. Probíhá zpravidla ambulantně, bez nutnosti zůstat v nemocnici. Někteří lékaři doporučují v prvních dnech léčení hospitalizaci v nemocnici, aby bylo možno podchytit případné nečekané reakce na léčbu. V závislosti na charakteru zaměstnání mohou však někteří pacienti i v průběhu léčby chodit do práce. Určitá omezení jsou na místě především v případech, kdy nemocný vykonává náročnou manuální práci.
- Interferon
Interferony jsou bílkoviny přirozeně produkované buňkami imunitního systému. Pomáhají tělu bránit se před „vetřelci“. Při podávání v dávkách mnohem vyšších, než v jakých je tvoří samotný organismus, dokáže interferon hubit viry a zastavit jejich množení.
- Ribavirin
Ribavirin patří do skupiny tzv. virostatik, tedy látek užívaných v léčbě virových onemocnění. Působí proti některým DNA a RNA virům. Blokuje jejich množení v buňkách. U samostatně podaného ribavirinu nebyl prokázán podstatný účinek. Zdá se však, že působí synergicky s interferonem. To znamená, že společně mají účinek, který nemá žádný z nich samostatně.
- Rostlinná léčba
Vedle standardních postupů existují i prostředky rostlinné léčby. Jejich užívání je však vždy třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem. Bylinné přípravky nenahrazují řádnou léčbu. Je to pouze doplněk terapie. Užívají se výrobky obsahující výtažky z ostropestřce mariánského (Silybum marianum, látka silymarin), pupavy, smetanky lékařské, hořce nebo šťovíku žlutého.
- Vitaminy a doplňky stravy
Účinnost vitaminů nebyla jednoznačně prokázána. Některé z nich lze užívat jako podpůrné prostředky. Při příjmu vyvážené stravy však není jejich dodatečné zařazení nutné. V případě potřeby se doporučuje vitamin E a C, případně některý z multivitaminových přípravků. Zařazení vitaminových přípravků do léčby je třeba konzultovat s lékařem.
Nadbytek vitaminu A může být pro játra toxický. Nadbytek některých dalších vitaminů může játra nepřiměřeně zatížit. Z toho důvodu by nemocní neměli užívat multivitaminové přípravky s vysokým obsahem vitaminů A a D.
Některé doplňky stravy založené na bylinné léčbě mohou zničit játra! Zejména nebezpečné jsou přípravky obsahující starček (Senecio), rod Crotalaria, otočník (Heliotropium), ožanku, kostival, jmelí, šišák, listy protěže a mátu.
Hodnocení článku
|
Líbí se vám článek?
|
|
Počet hlasů: 4
|
Čtěte také
