Pegylovaný interferon alfa-2b a ribavirin v terapii chronické hepatitidy C u pacientů s rychlou virologickou odpovědí
Terapie chronické hepatitidy C (HCV) by měla být individualizována podle rychlosti virové odpovědi stanovené detekcí HCV RNA na počátku léčby. Cílem této studie bylo zjistit míru relapsů u pacientů s HCV genotypem 1, kteří dosáhli rychlé virologické odpovědi v rámci terapie pegylovaným interferonem alfa-2b a ribavirinem po dobu 24 týdnů.
Úvod
Zvýšení míry relapsů je hlavním problémem při zkrácení doby trvání terapeutického režimu u pacientů s chronickou HCV vyvolanou genotypem 1. Příznivým prognostickým faktorem úspěchu zkráceného terapeutického režimu bývá nízká virová nálož na počátku terapie. Studie publikovaná v roce 2006 vědeckým týmem v čele s německým hepatologem Stefanem Zeuzemem potvrdila možnost zkrácení terapeutického režimu ze standardních 48 týdnů na 24 týdnů u pacientů s virovou náloží ≤ 600 000 IU/ml, kteří dosáhli rychlé virologické odpovědi během prvních 4 týdnů terapie. Zkrácení léčebného intervalu v této studii nebylo doprovázeno signifikantním poklesem setrvalé virologické odpovědi ani zvýšením míry relapsů. Výsledky studie vedly ke schválení zkráceného terapeutického režimu u naivních pacientů s infekcí vyvolanou genotypem 1. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nekomparativní studii s vysoce selektivní kohortou pacientů, je zapotřebí příznivé výsledky terapie dále ověřit. Za tímto účelem vznikla mezinárodní studie evropských lékařů publikovaná v roce 2012, jejímž cílem bylo ozřejmit efektivitu terapie pegylovaným interferonem alfa-2b a ribavirinem po dobu 24 týdnů u pacientů s chronickou HCV vyvolanou genotypem 1.
Metody studie
Mezinárodní otevřená nerandomizovaná multicentrická neintervenční studie hodnotila účinnost kombinované terapie u pacientů s počáteční virovou náloží ≤ 600 000 IU/ml. Všichni zúčastnění podstoupili terapii pegylovaným interferonem alfa-2b v dávce 1,5 μg/kg jednou týdně a ribavirinem v dávce 800–1200 mg/den v závislosti na hmotnosti pacienta. Jedinci s hmotností < 64 kg dostávali 800 mg ribavirinu denně, jedinci s hmotností 65–85 kg dostávali 1000 mg ribavirinu denně a jedinci s hmotností > 85 kg dostávali 1200 mg ribavirinu denně. Délka terapie činila 24 týdnů s následným follow-up po dobu dalších 24 týdnů. Do studie byli zařazeni všichni pacienti, kteří po 4 týdnech terapie dosáhli rychlé virologické odpovědi stanovené pomocí HCV RNA. Hladina HCV RNA byla stanovena ve 4. a 24. týdnu terapie a následně v odstupu dalších 24 týdnů. Detekční limit pro stanovení HCV RNA byl ve většině laboratoří < 60 IU/ml (157 ze 187 laboratoří). V ostatních laboratořích se pohyboval v rozmezí 100–700 IU/ml. Primárním cílem studie bylo zhodnocení míry relapsů, sekundárním cílem studie bylo zhodnocení setrvalé virologické odpovědi.
Výsledky studie
Studie se zúčastnilo celkem 187 pacientů ze 14 evropských zemí, z nichž 173 dokončilo terapii a 164 i následující follow-up. Míra relapsů, definovaná jako podíl pacientů s nedetekovatelnou hladinou HCV RNA po 24 týdnech terapie a po 24 týdnech follow-up, činila 9,7 % (16/165; 95% CI 0,06–0,15). Setrvalé virologické odpovědi bylo dosaženo u 87,6 % pacientů (149 ze 170). Virologická odpověď nebyla zásadně ovlivněna věkem ani pohlavím. Rozdíly účinnosti mezi jednotlivými dávkovacími schématy ribavirinu nebyly signifikantní. Závažné nežádoucí účinky léčby byly hlášeny u 7 pacientů.
Závěr
Studie potvrdila skutečnost, že kombinovaná terapie pegylovaným interferonem alfa-2b a ribavirinem po dobu 24 týdnů představuje adekvátní terapeutický přístup u pacientů s počáteční nízkou virovou náloží.
(holi)
Zdroj: Craxi A., Koutsounas S., Ogurtsov P. et al. Peginterferon alfa-2b plus weight-based ribavirin for 24 weeks in patients with chronic hepatitis C virus genotype 1 with low viral load who achieve rapid viral response. J Viral Hepat 2012 Feb; 19 (2): e120–5; doi: 10.1111/j.1365-2893.2011.01515.x.
