Boceprevir – často úspěšný jako záchranná terapie
u hepatitidy C
Pacienti s virovou hepatitidou C, u kterých dříve selhala kombinovaná terapie pegylovaným interferonam alfa-2a s ribavirinem, dosáhli setrvalé virologické odpovědi ve více než 50 % v terapii nedávno schváleným inhibitorem proteáz boceprevirem.
Pacienti s virovou hepatitidou C (HCV), u kterých dříve selhala kombinovaná terapie pegylovaným interferonam alfa-2a (peginterferon) s ribavirinem, dosáhli setrvalé virologické odpovědi (SVR) ve více než 50 % v terapii nedávno schváleným inhibitorem proteáz boceprevirem. Tyto předběžné výsledky probíhající studie PROVIDE byly prezentovány na 62. výročním zasedání Americké asociace pro studium jaterních onemocnění.
Do studie PROVIDE byli převedeni pacienti, kteří neodpověděli na terapii v předchozích pilotních studiích SPRINT-1, SPRINT-2, RESPOND-2 a PEG 2a/BOC, celkem tak bylo do studie zařazeno 168 pacientů. Pacienti byli označeni jako způsobilí, pokud obdrželi terapii peginterferonem s ribavirinem po dobu 12 týdnů či déle, ale přitom se jim nepodařilo dosáhnout SVR, došlo u nich k virologickému průlomu nebo relapsu po ukončení terapie. Kohortu studie PROVIDE tvořili z 64,6 % muži, 68,8 % běloši, průměrný věk byl 51 let a průměrný body mass index byl 26,8 kg/m². Celkem 87,5 % pacientů mělo virovou nálož větší než 800 000 IU/ml, 64,6 % jedinců bylo infikováno HCV genotypem 1a a u 4,2 % byly přítomné známky jaterní cirhózy. Primárním koncovým bodem studie PROVIDE byla nedetekovatelná HCV RNA 24 týdnů po ukončení terapie.
Prezentovaná subanalýza zahrnovala 48 pacientů ze studií SPRINT-2 a RESPOND. Pacienti byli léčeni boceprevirem perorálně v dávce 800 mg 3krát denně, subkutánně peginterferonem v dávce 1,5 mg/kg jednou denně a perorálně ribavirinem v dávce 600 až 1 400 mg/den (dle hmotnosti) ve 2 dílčích dávkách. Všichni pacienti obdrželi před zahájením terapie boceprevirem 4týdenní indukční terapii peginterferonem s ribavirinem. Poté byli léčeni trojkombinací boceprevir/peginterferon/ribavirin po dobu 44 týdnů a dále sledováni po dobu dalších 24 týdnů s cílem určit, jestli došlo k dosažení SVR.
V této subpopulaci nonresponderů dosáhlo SVR 38 % pacientů léčených zmiňovanou trojkombinací. Dosažení SVR se lišilo dle rasy (27 % černochů a 42 % nečernochů), věku (50 % jedinců mladších než 50 let a 29 % jedinců starších 50 let), hladiny alaninaminotransferázy (50 % těch s normální hodnotou a 34 % osob se zvýšenou hladinou) a genotypu (41 % jedinců infikovaných genotypem 1a a 33 % pacientů s genotypem 1b). Míra poklesu HCV RNA po 4 týdnech indukční terapie peginterferonem s ribavirinem byla pozitivně spojena s mírou dosažení SVR. Pacienti, u kterých došlo k poklesu HCV RNA nejméně o 1 log, dosáhli SVR v 50 % ve srovnání s 34 % pacientů, u kterých došlo k poklesu o méně než o 1 log.
Skupina opravdu špatně odpovídající na terapii peginterferonem nebyla dosud nikdy speciálně předmětem studií s boceprevirem. Na základě výsledků této studie je však zřejmé, že i v této skupině tradičně velmi obtížně léčitelných pacientů, je stále možné dosáhnout SVR až v 38 %.
(mik)
Zdroj: Prezentováno na The Liver Meeting 2011: American Association for the Study of Liver Diseases (AASLD) 62nd Annual Meeting, San Francisco, Kalifornie, USA, dne 7. listopadu 2011.
