Bezpečnost a účinnost terapie hepatitidy C inhibitory proteáz u pacientů po transplantaci jater
Terapie inhibitory proteáz (PI) v trojkombinaci s pegylovaným interferonem a ribavirinem signifikantně zlepšuje dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR) u pacientů infikovaných genotypem 1 viru hepatitidy C (HCV).
Terapie inhibitory proteáz (PI) v trojkombinaci s pegylovaným interferonem a ribavirinem signifikantně zlepšuje dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR) u pacientů infikovaných genotypem 1 viru hepatitidy C (HCV). Jejich užití při léčbě rekurence HCV u pacientů po transplantaci jater je ale kvůli lékovým interakcím stále problematické. V kohortové studii publikované v srpnu tohoto roku se proto autoři pokusili odpovědět na otázku, zda je tato terapie možná i u pacientů po jaterní transplantaci.
Do studie bylo zařazeno 37 pacientů po transplantaci jater (92 % byli muži, věkové rozmezí 57 ± 11 let), kteří byli léčeni boceprevirem (n = 18) nebo telaprevirem (n = 19). Indikací k této terapii byla rekurence HCV (stadium fibrózy alespoň F2; n = 31) nebo fibrotizující cholestatická hepatitida (n = 6).
Z celkového počtu bylo 18 pacientů bez předchozí léčby HCV, u 5 se jednalo o relaps a 14 pacientů již dříve nereagovalo na léčbu dvojkombinací. 22 pacientů dostávalo cyklosporin a 15 takrolimus. Po 12 týdnech terapie PI bylo kompletní virologické odpovědi dosaženo u 89 % pacientů léčených boceprevirem a 58 % pacientů léčených telaprevirem (p = 0,06). Virologická odpověď na konci léčby byla 72 % (13/18) ve skupině s boceprevirem a 40 % (4/10) u telapreviru (p = 0,125). SVR byla 12 týdnů po ukončení terapie pozorována u 20 % (1/5) pacientů léčených telaprevirem a u 71 % (5/7) pacientů léčených boceprevirem (p = 0,24). Léčba byla předčasně ukončena u 16 pacientů (selhání léčby v 11 případech, nežádoucí účinky léčby u 5 pacientů). Infekční komplikace se objevila u 10 pacientů (27 %), u 3 (8 %) z nich se jednalo o komplikaci fatální. Nejčastějším nežádoucím účinkem terapie byla anémie u 34 pacientů (92 %), kterou se většinou dařilo zvládat pomocí podávání erytropoetinu a/nebo redukcí dávky ribavirinu, u 13 (35 %) pacientů bylo nutno podat transfuzi. Dávka cyklosporinu byla snížena 1,8- ± 1,1krát u bocepreviru a 3,4- ± 1,0krát u telapreviru. Dávky takrolimu byly 5,2- ± 1,5krát nižší u bocepreviru a 23,8- ± 18,2krát u telapreviru.
Výsledky studie naznačují, že trojkombinace je efektivní i u pacientů po jaterní transplantaci, zvláště pak těch, u kterých je rekurence HCV závažná. Pacienty je ale potřeba pečlivě sledovat, protože léčba je často komplikována anémií, lékovými interakcemi a infekčními komplikacemi.
(epa)
Zdroj: Coilly A., Roche B., Dumortier J., et al. Safety and Efficacy of Protease Inhibitors to Treat Hepatitis C After Liver Transplantation, a Multicenter Experience. J Hepatol. 2013 Aug 29; pii: S0168-8278(13)00613-2; doi: 10.1016/j.jhep.2013.08.018. [Epub ahead of print]
